Nový zákon o platformové práci, kterým se provádí transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy do českého právního řádu, byl dne 31.8.2026 schválen vládou ČR. Transpoziční lhůta je přitom stanovena do 2.12.2026.
Nový zákon se bude vztahovat na všechny platformy, které organizují platformovou práci, která je konána na území České republiky, a to bez ohledu na sídlo platformy nebo právo rozhodné pro smluvní vztahy při platformové práci.
Návrh zákona v souladu s cíli a požadavky shora citované směrnice stanovuje zejména:
- postup pro určení statusu osob vykonávajících platformovou práci (vyvratitelná právní domněnka existence základního pracovněprávního vztahu);
- některé pracovní podmínky zaměstnanců platforem a podmínky zpracování a ochrany osobních údajů platformových pracovníků;
- pravidla pro zajištění transparentnosti, lidského dohledu a odpovědnosti při používání automatizovaných systémů při platformové práci;
- povinnosti platforem a povinnost jejich evidence prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele.
Nová právní úprava zakotvuje definice základních pojmů jako je například platforma, platformová práce, platformový pracovník, zaměstnance platformy, zprostředkovatel či automatizované systémy (automatizované rozhodovací a automatizované monitorovací systémy).
- Platformou se přitom rozumí osoba poskytující službu, která je alespoň zčásti poskytovaná na dálku pomocí elektronických prostředků (např. internetových stránek, mobilní aplikace atd.) na žádost příjemce této služby, a která organizuje práci vykonávanou fyzických osobami za úplatu pomocí automatizovaných systémů (např. Uber, Bolt, Wolt, Glovo). Platformou naopak není osoba, která poskytuje službu, jejímž hlavním účelem je využívat nebo sdílet aktiva, nebo prostřednictvím které nabízejí zboží převážně nepodnikající fyzické osoby (např. Vinted, eBay);
- Platformová práce je práce, kterou je zajišťováno poskytování služby, která je organizovaná platformou a je konaná fyzickou osobou za úplatu, a to na základě smluvního vztahu mezi platformou nebo zprostředkovatelem a touto fyzickou osobou, a bez ohledu, zda mezi touto fyzickou osobou nebo zprostředkovatelem a příjemcem existuje smluvní vztah či nikoliv;
- Platformovým pracovníkem je fyzická osoba vykonávající platformovou práci, a to jako zaměstnanec v pracovněprávním vztahu nebo i v jiném smluvním vztahu (např. OSVČ);
- Zaměstnanec platformy je platformový pracovník v základním pracovněprávní vztahu k platformě nebo zprostředkovateli.
Zásadní novinkou, kterou nový zákon o platformové práci zavádí, je vyvratitelná právní domněnka existence základního pracovněprávního vztahu. Podle nové úpravy bude platit, že platformový pracovník je v základním pracovněprávní vztahu k platformě či zprostředkovateli, pokud jeho vztah k platformě či zprostředkovateli naplňuje znaky závislé práce stanovené zákoníkem práce (tj. je-li práce vykonávána ve vztahu podřízenosti zaměstnance a nadřízenosti zaměstnavatele a jménem zaměstnavatele) a platforma či zprostředkovatel aspoň jeden z těchto znaků nevyvrátí. Dochází tak k obrácení důkazního břemene. Tato právní domněnka se přitom uplatní ve všech příslušných správních nebo soudních řízeních nebo při kontrole, s výjimkou trestních věcí a věcí sociálního zabezpečení. Pokud se platformě či zprostředkovateli nepodaří právní domněnku vyvrátit, bude posuzován jako zaměstnavatel a platformový pracovník jako zaměstnanec se všemi z toho vyplývajícími důsledky (tj. povinností uhradit daň z příjmu a odvody na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění).
Návrh zahrnuje nejen nový zákon o platformové práci, ale novelizuje i související právní předpisy, a to zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, občanský soudní řád, zákon o pobytu cizinců na území ČR, zákon o inspekci práce, zákon o ochraně oznamovatelů a zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, a některé změny, které přináší, jsou obecné a dotknou se širokého okruhu osob nejen digitálních platforem.
Novela zákoníku práce především upravuje definici závislé práce, která se bude vztahovat na všechny zaměstnavatele.
Závislá práce bude podle nového znění ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce definovaná jako práce, která je vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a jménem zaměstnavatele. Vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízeností zaměstnance pak bude blíže specifikován v novém znění ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce, podle nějž bude tento vztah dán, pokud:
- zaměstnavatel organizuje práci,
- zaměstnavatel kontroluje výkon práce zaměstnance,
- zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele a
- zaměstnanec vykonává práci v určené pracovní době.
Závislá práce bude muset být podle nového ust. § 2a zákoníku práce vykonávána zaměstnancem pro zaměstnavatele osobně, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
V návaznosti na úpravu definice závislé práce se mění i definice nelegální a nehlášené práce. Nelegální prací má být podle nového znění ust. 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti závislá práce podle ust. 2 zákoníku práce konaná (i) nezletilým v rozporu s § 34 a 35 občanského zákoníku, (ii) cizincem bez zaměstnanecké karty, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modré karty anebo bez povolení k zaměstnání, pokud jsou tyto zákonem vyžadovány, (iii) anebo cizincem bez oprávnění k pobytu. Výkon závislé práce ostatními fyzickými osobami mimo pracovněprávní vztah (tzv. švarcsystém) má být nově nehlášenou prací.
Nehlášenou prací se podle nového ust. § 5 písm. j) zákona o zaměstnanosti bude rozumět závislá práce podle nového ust. § 2 zákoníku práce, u níž zaměstnavatel nesplnil svou povinnost zaevidovat ji do evidence zaměstnanců podle nedávno přijatého zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele; přičemž pro posouzení toho, zda se jedná o nehlášenou práci, nebude podstatná délka výkonu této práce. Současně je doplňováno i ustanovení týkající se přestupku umožnění výkonu nehlášené práce, kdy podle nového ust. § 141c zákona o zaměstnanosti bude platit nevyvratitelná právní domněnka, že osoby, u nichž byla zjištěna nehlášená práce, byly v době spáchání přestupku v pracovním poměru.
Pokud inspekce práce zjistí přestupek nelegální práce nebo nehlášené práce, oznámí jej příslušné územní správě sociálního zabezpečení, která rozhodne o povinnosti osoby, která se přestupku dopustila, uhradit částku rovnající se součtu částek odpovídajících výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, které by jinak byla povinná osoba povinna odvést podle zvláštních právních předpisů jako zaměstnavatel za sebe a za fyzickou osobu jako zaměstnance, které konání nelegální nebo nehlášené práce umožnila, jakož i penále.
Nová právní úprava má vstoupit v účinnost k 1.1.2027.