Nejvyšší soud ČR se v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 27 Cdo 3786/2023 dne 20. listopadu 2024 zabýval oprávněním společníka činit kroky k vyloučení jiného společníka ze společnosti, neučiní-li tak sama společnost zastoupená jednatelem.
V tomto případě měla společnost (žalobkyně) dva společníky. Jeden společník vyzval druhého (žalovaného), aby napravil konkrétní, ve výzvě specifikovaná porušení povinností, kterých se dopustil zvlášť závažným způsobem. Součástí této výzvy bylo také upozornění, že nedojde-li k nápravě, může být podán návrh na jeho vyloučení ze společnosti. Jednatel společnosti (žalobkyně) následně svolal mimořádnou valnou hromadu, na které bylo schváleno rozhodnutí o podání návrhu na vyloučení společníka (žalovaného) soudem.
Soud prvního stupně konstatoval, že je primárně věcí společnosti zastoupené jednatelem, aby chránila své zájmy proti společníkům, kteří závažným způsobem porušují své povinnosti vůči společnosti, a vyzvala je k nápravě svých povinností a případně je vyloučila. Právní úprava, která tuto možnost dává též společníkovi, má být aplikována až v případě, kdy společnost sama zůstává nečinná. Oprávnění společníka tedy nastupuje až poté, co společnost své možnosti jednat nevyužije. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaný nebyl v daném případě k nápravě vyzván oprávněnou osobou. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a zdůraznil, že společník, který hodlá podat subsidiární tzv. derivativní žalobu na vyloučení jiného společníka soudem je povinen nejprve společnost o svém záměru uvědomit a umožnit jí, aby žalobu podala sama prostřednictvím svého statutárního orgánu. Společník může jednat až po uplynutí lhůty k podání žaloby stanovené zákonem, případně poté co statutární orgán společnosti sdělí, že žalobu nepodá.
Nejvyšší soud ČR uznal závěry odvolacího soudu za správné, ovšem nesprávně aplikované na daný případ. Podle § 204 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“) se společnost může u soudu domáhat vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k jejich plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn. Dále žalobu na vyloučení společníka ze společnosti soudem může podat každý společník, informuje-li předtím písemně o svém záměru všechny jednatele společnosti. Pokud statutární orgán, který byl o záměru společníka informován, neuplatní u soudu právo, které za společnost hodlá uplatnit společník, může toto právo podle § 159 ZOK uplatnit za společnost sám společník. Vzhledem k tomu, že vyloučení společníka ze společnosti je krajním řešením, může k němu být přistoupeno pouze, pokud bylo společníku porušujícímu své povinnosti umožněno porušení napravit alespoň dodatečně a zároveň pokud byl na možnost podání návrhu na vyloučení ze společnosti upozorněn.
Nejvyšší soud ČR označil závěr odvolacího soudu o tom, že společník podal výzvu k nápravě žalovanému neoprávněně, respektive že v daném případě nebyla dána výzva ze strany společnosti (žalobkyně), za neúplný. Pokud totiž následně sama společnost svolala valnou hromadu a na jejím programu bylo i projednání žaloby na vyloučení žalovaného ze společnosti, a to z důvodů uvedených na výzvě společníka, mohlo tímto jednáním ze strany společnosti dojít k dodatečnému schválení jednání společníka. Nejvyšší soud ČR k tomu dále uvedl, že vzhledem tomu, že dva ze tří jednatelů společnosti (žalobkyně) jsou zároveň jednateli společníka, který podal výzvu, informovali by tak sami sebe, a vzhledem k tomu, že třetí jednatel společnosti je zároveň jednatelem žalovaného, nemohl by pro střet zájmu na své straně žalobu podat, nebylo třeba striktně dodržovat písemné informování jednatelů společnosti o záměru žalobu podat. Nejvyšší soud ČR proto předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Odkaz na rozsudek NS ČR: Vyhledávání - Nejvyšší soud