Nejvyšší soud ČR se ve svém usnesení vydaném pod sp. zn. 27 Cdo 3391/2023 dne 27. listopadu 2024 zabýval otázkou určení předmětu podnikání obchodní korporace v zakladatelském právním jednání a zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku.
Dotčená obchodní korporace měla v zakladatelském právním jednání vymezen předmět podnikání jako: „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné č. 1 - 81“. V obchodním rejstříku pak byl předmět podnikání zapsán jako: „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné zapsaných v živnostenském rejstříku“.
Příslušný krajský soud jakožto rejstříkový soud shledal, že mezi zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku a předmětem podnikání uvedeným v zakladatelském právním jednání je rozpor, a proto rozhodl o výmazu předmětu podnikání z obchodního rejstříku. Ustanovení zakladatelské listiny o předmětu podnikání navíc označil jako neurčité. Odvolací soud rozhodnutí rejstříkového soudu potvrdil, nicméně vymezení předmětu podnikání v zakladatelské listině shledal určité.
Nejvyšší soud ČR při posuzování dovolání podaného obchodní společností navázal na své předchozí rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 ze dne 12.5.2021. Z tohoto rozhodnutí zejména vyplývá, že předmět podnikání obchodní korporace sjednaný v zakladatelském právním jednání jako „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ je neurčitý, neboť z něj není zřejmé, co je předmětem podnikání dané obchodní společnosti a tento nedostatek není možné odstranit ani výkladem. Pokud je v zakladatelském právním jednání uveden a případně i do obchodního rejstříku zapsán jako předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ odporuje takový zápis zákonu a je potřeba zjednat nápravu.
V projednávané věci je, dle názoru Nejvyššího soudu ČR, možné ujednání zakladatelského právního jednání, ačkoliv je formulováno velmi obecně, považovat za určité, neboť je možné jej vyložit tak, že předmětem podnikání jsou obory živnosti volné, vyjmenované v příloze č. 1 živnostenského zákona pod body 1 až 81, a to ve znění účinném ke dni vložení předmětného ujednání do zakladatelského právního jednání. Případné pozdější změny živnostenského zákona v části přílohy č. 4 pak nemají na obsah zakladatelského právního jednání žádný vliv.
Ohledně zápisů do veřejného rejstříku dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že obsah údajů zapsaných do veřejného rejstříku musí být seznatelný již ze samotného veřejného rejstříku, což platí i pro předmět podnikání. Osoba, která nahlíží do veřejného rejstříku, musí mít možnost seznámit se s předmětem podnikání obchodní korporace, aniž by jej musela dohledávat v dalších zdrojích. Předmět podnikání proto nelze zapsat formou odkazu na další dokumenty, rejstříky či znění zákona, byť by šlo o veřejně dohledatelné zdroje.
Ačkoliv si tedy obchodní korporace mohou v zakladatelském právním jednání vymezit předmět podnikání dostatečně určitě i odkazem na živnostenský zákon, do obchodního rejstříku musí být o předmětu podnikání zapsány konkrétní údaje, např. jednotlivé obory živnosti volné, tedy takové údaje, které umožňují, aby byl konkrétní předmět podnikání zjistitelný přímo ze zápisu ve veřejném rejstříku․
Nejvyšší soud ČR na závěr opakovaně připomenul, že předmětem podnikání, který se zapisuje do veřejného rejstříku, jsou činnosti určené zakladateli (společníky) obchodní korporace, nikoli jen podmnožina předmětů podnikání, které si ze zakladatelského právního jednání vybrali členové statutárního orgánu obchodní korporace a oznámili je živnostenskému úřadu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud ČR dovolání zamítl.
Odkaz: Vyhledávání - Nejvyšší soud
