Dne 8.3.2024 byl zveřejněn rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1666/2023, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval některými otázkami týkajícími se formy právního jednání, konkrétně pak výkladem § 1906 a § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro účely požadavku písemné formy uvedeného v § 1906 OZ se považuje za novaci ve smyslu § 1902 OZ jen taková dohoda o změně obsahu závazku, kterou se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se závazkem novým. Přitom je třeba rozlišovat novaci podle § 1902 OZ a změnu obsahu závazku podle § 1901 OZ, který představuje samostatnou skutkovou podstatu změny obsahu závazku za jeho trvání. V případě změny obsahu závazku za jeho trvání podle § 1901 OZ se forma takového právního jednání řídí § 564 OZ, podle kterého lze obsah právního jednání změnit i v jiné než sjednané formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.
V projednávaném případě se strany dohodly na prodloužení trvání již existujícího závazku. Nebylo tedy pochyb o tom, že jimi sjednaná změna neměla za cíl zrušení stávajícího závazku a jeho nahrazení závazkem novým. To strany v průběhu řízení ani netvrdily a soudy nižších stupňů to ani nezjistily. Pokud tedy u písemně sjednané smlouvy nebylo prokázáno, že si strany pro její změnu ujednaly výhradu její písemné formy, nemohly námitky dovolatele ohledně nedostatku formy posuzovaného právního jednání obstát, tj. změna obsahu smluvního závazku mohla být v daném případě sjednána i ústně.
Odkaz na rozhodnutí NS ČR: Vyhledávání - Nejvyšší soud (nsoud.cz)
