Aktuální legislativní proces EU: Směrnice ATAD III

Evropská unie v současné době projednává novou směrnici proti vyhýbání se daňovým povinnostem[1], označovanou jako ATAD III (Anti-Tax Avoidance Directive). Tento legislativní návrh je součástí dlouhodobého boje EU proti agresivním daňovým praktikám a cílí na další omezení tzv. shell companies, tedy společností bez reálné ekonomické aktivity.

Původní návrh předložila Evropská komise již na konci roku 2021. Evropský parlament text návrhu přijal s pozměňovacími návrhy a připomínkami v lednu roku 2023. V současné době je návrh stále předmětem jednání na půdě EU a je tak nejisté, kdy dojde k finálnímu hlasování o jeho přijetí.

Směrnice ATAD III usiluje o zavedení pravidel, která by identifikovala a omezila využívání společností, které slouží pouze jako nástroje pro přesouvání zisku mezi jurisdikcemi s různými daňovými režimy bez reálných ekonomických aktivit v zemi sídla. Směrnice zavádí mechanismy hodnocení ekonomické podstaty společností a stanoví ukazatele, na jejichž základě lze identifikovat tzv. shell companies.

Návrh požaduje, aby se u každého subjektu se sídlem v EU provedl test na základě tří kumulativních „vstupních“ kritérií se zaměřením na činnost subjektu. Jedná se o otázky, zda daný subjekt dosahuje více než 55 % ročních příjmů prostřednictvím přeshraničních transakcí, zda zadává (outsourcuje) každodenní správu a rozhodování o významných záležitostech třetím stranám a v poslední řadě, zda roční příjem subjektu není tvořen alespoň ze 65 % pasivními příjmy. Je rovněž nutné zmínit, že výše uvedená kritéria se posuzují za poslední dvě zdaňovací období. Směrnice tedy ve skutečnosti přináší retroaktivní účinek, když po její účinnosti budou pro posouzení jejího dopadu relevantní též stávající skutečnosti a poměry v jednotlivých společnostech.

V případě kladného posouzení všech tří kritérií je daný subjekt považován za rizikový a je podroben dalším reportovacím povinnostem. V daňovém přiznání musí takový subjekt uvést, zda splňuje minimální ukazatele podstaty a přiložit důkazy tyto ukazatele prokazující. Mezi tyto ukazatele patří, mimo jiné, skutečnosti, že subjekt má vlastní prostory, alespoň jeden vlastní aktivní bankovní účet, a že alespoň jeden člen statutárního orgánu společnosti je daňovým rezidentem členského státu, ve kterém společnost sídlí, nebo bydlí v dostatečné blízkosti od prostor společnosti, aby mohl řádně vykonávat svoji funkci. Směrnice počítá s alternativními ukazateli ve specifických situacích.

Není-li alespoň jeden z těchto ukazatelů naplněn, platí domněnka, že je subjekt považován za fiktivní subjekt dle předpisů EU („shell company“). Subjekt může požádat o výjimku a vyvrátit tak domněnku v případě, kdy prokáže, že jeho existence nesnižuje daňovou povinnost jeho skutečného majitele nebo skupiny, jíž je subjekt členem, či nevede k jejich daňovému zvýhodnění.

Subjekt, který je považován za „shell company“, může být vystaven následkům v podobě odepření výhod plynoucích ze smluv o zamezení dvojího zdanění, jakož i výhod plynoucích z dalších předpisů EU, či zamítnutí potvrzení o daňovém domicilu. V případě, kdy subjekt nesplní povinnosti dle směrnice ATAD III, zejména povinnost reportovat a zveřejnit požadované informace, hrozí sankce ve výši 2 až 4 % z ročních příjmů subjektu.

Původně měla směrnice ATAD III nabýt účinnosti 1. 1. 2024. Vzhledem ke složitému a zdlouhavému projednávání návrhu v orgánech EU, lze její účinnost předpokládat v průběhu roku 2025, není však vyloučeno, že směrnice bude účinná až od roku 2026. Členské státy EU budou muset rovněž zajistit, aby směrnici transponovaly a její obsah tak reflektovaly ve svých právních řádech.