Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR se ve svém rozhodnutí ze dne 11.1.2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, zásadním způsobem odklonil od své dřívější rozhodovací praxe, kdy při řešení právní otázky moderace smluvní pokuty dle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval dosavadní závěry, ke kterým dospěl již při výkladu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1.1.2014.
V novém, shora citoveném, rozsudku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při moderaci smluvní pokuty dle § 2051 občanského zákoníku má soud postupovat tak, že:
- nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, tj. zda paušalizační (úhradovou) nebo sankční,
- potom, s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty, se bude zabývat konkrétními okolnostmi, a to nikoliv již jen okolnostmi v době sjednávání smluvní pokuty jako tomu bylo doposud, ale i dalšími okolnostmi konkrétního případu, a to okolnostmi, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnostmi, které nastaly později, pokud mají v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly v době porušení povinnosti předvídatelné,
- teprve na základě posouzení těchto okolností může soud dospět k závěru, zda je výše smluvní pokuty vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny, přiměřená či nikoliv.
Uzavře-li soud, že smluvní pokuta není nepřiměřená, příp. nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti tak, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele snížit. Dospěje-li však k závěru, že smluvní pokuta nepřiměřená je, sníží ji na přiměřenou výši s přihlédnutím k funkci, kterou má plnit, jakož i k hodnotě a významu zajišťované povinnosti.
