Nejvyšší soud ČR rozhodl dne 13. 12. 2023 ve věci se sp. zn. 31 Cdo 2955/2023 ohledně žaloby bývalého ředitele obchodní korporace proti zrušení konkurenční doložky.
Dotčený zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy ze dne 4.1.2016, přičemž dne 1.7.2016 byl uzavřen dodatek k pracovní smlouvě a současně uzavřena konkurenční doložka, v níž se zaměstnanec zavázal zdržet se po dobu 6 měsíců od ukončení pracovního poměru výkonu výdělečné činností, která by měla soutěžní povahu s činností zaměstnavatele, a zaměstnavatel se zavázal mu za to poskytovat sjednané protiplnění. Dne 31.8.2016 doručil zaměstnanec zaměstnavateli výpověď z pracovního poměru, na jejímž základě skončil jeho pracovní poměr ke dni 31.10.2016. Dne 20.10.2016 zaměstnavatel doručil zaměstnanci odstoupení od konkurenční doložky. Využil svého oprávnění sjednaného v konkurenční doložce odstoupit od této doložky v případě, že podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání. Zaměstnanec podal proti postupu zaměstnavatele žalobu s odůvodněním, že konkurenční doložka jej omezovala ve výběru nového zaměstnání. Její zrušení označil za účelové a protiprávní jednání ze strany zaměstnavatele a po zaměstnavateli žádal kompenzaci dle konkurenční doložky za jeden měsíc po skončení pracovního poměru.
Nejvyšší soud ČR se nejprve zabýval platností ustanovení o odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem. V předchozím rozhodnutí v této věci vyslovil názor, že odstoupení od konkurenční doložky, které je na volném uvážení zaměstnavatele, zda zaměstnanec získal v zaměstnání takové informace, které je třeba chránit konkurenční doložkou či nikoliv, je obdobné odstoupení od konkurenční doložky bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, a proto je pro rozpor se zákonem absolutně neplatné. Ústavní soud ČR však mezitím ve svém nálezu ze dne 21.5.2021 sp. zn. II. ÚS 1889/19 označil výše uvedený názor Nejvyššího soudu ČR za nepřípustné dotváření práva soudy, které mimo jiné porušuje princip autonomie vůle a smluvní svobody.
Nejvyšší soud ČR proto následně v souladu se shora uvedeným nálezem Ústavního soudu ČR konstatoval, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance odstoupit i na základě smluvního ujednání, podle kterého je zaměstnavatel oprávněn od konkurenční doložky odstoupit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, jakož i na základě jinak obdobně sjednané možnosti odstoupení, včetně možnosti odstoupit z důvodů závislých na vlastním uvážení zaměstnavatele. Nicméně, soudy jsou vždy povinné v rámci soudního řízení zjišťovat, zda odstoupení od konkurenční doložky sleduje legitimní cíl a nejedná se o svévoli či zneužití práv a postavení zaměstnavatele. V daném případě vzal Nejvyšší soud ČR zejména v úvahu, že to byl zaměstnanec, kdo dal výpověď z pracovního poměru, že tak učinil pouhé dva měsíce po uzavření konkurenční doložky, a i když některé pracovní nabídky odmítl, v době rozvázání pracovního poměru zahájil vlastní podnikatelskou činnost, která s činností zaměstnavatele nekonkurovala.
Odkaz na rozhodnutí NS ČR: Vyhledávání - Nejvyšší soud (nsoud.cz)
